Dlouho jsem si myslela, že pomyslného Mount Everestu pitomosti dosáhla vládkyně našeho ústavu už kdysi dávno, když nás seřvala před nastoupenou jednotkou, že se nemohla dostat na uzavřené oddělení a že uzavřené oddělení musí být přístupné. "No jo, udělat uzavřený oddělení přístupným je holt úkol pro chytrou horákyni a ne pro blbce jako my," zamumlala potichu kolegyně a tím to uzavřela. Bohužel ne oddělení a už vůbec ne říďu.
Poslední dny se nesou ve znamení zmatku, jak už to tak o dovolených bývá, každý je rád, že je rád, a na konflikty vcelku nezbývá čas ani síly, takže jediným vyrušením z plynulého bordelu bylo horování naší převazové sestry Ivany o koncertu Michala Davida, který čerstvě navštívila: "Mně se vám dělalo až špatně (hurá, aspoň někdo tady má vkus, myslela jsem si naivně), jak to bylo krásný!" Zajímavá formulace... a svým způsobem jí trochu závidím, co jí stačí ke štěstí. Ale přejme jí to, holce. Ovšem naše poklidné hnití bylo přerušeno návštěvou naší milované představené, která se neválí u vody, jak by se to dalo u normálního člověka na dovolené předpokládat, naopak se podle všeho doma nudí a hlavou jí běží děsivé představy, kterak podnik bez jejího dohledu upadá (což není příliš vzdáleno od pravdy, ale rozhodně upadá méně než pod jejím dozorem), a také uvědomění si, že už jsme se asi čtrnáct dní nedusili v jejím kanclu. Pročež po Davidově vzoru uspořádala koncert svého evergreenu Peníze nejsou a nebudou, obohacený singlem Šetřit se musí s refrénem Jinak to nejde. Narychlo svolané obecenstvo sedí a tupě čumí, protože už nemá sílu se ani rozčilovat. Sílu v sobě najde až k závěru, kdy se ředitelka rozpomene, že každý diktátor hodný toho jména uměl své práskání bičem osladit, tudíž nasadila úsměv číslo čtyři zn. laškovný a pronesla: "Ale abyste si nemysleli, že mám pro vás jenom samé špatné zprávy. Mám jednu moc pozitivní. Od naší Brity nám zbylo jedno štěňátko, tak kdybyste měl někdo zájem?"
Kdyby tak věděla, že všichni, kdo máme psy, jim doma ukazujeme její fotku a křičíme: "Trhej!"
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Vysoká úroveň tvých příspěvků nejen z hlediska vtipnosti a (sebe)ironie mě nepřekvapuje, takže kritický komentář opravdu nečekej. To bych si musel vycucat z prstu cosi, co si nemyslím. :-) Fakt moc chválím! Je to psané přesně tím stylem, jaký mám rád - vlastně popisuješ, co se opravdu stalo, ale okořeňuješ to vlastní invencí. Ale u některých věcí si člověk uvědomí, že to vlastně vůbec legrační není... Při čtení tohoto příspěvku jsem si, odháněje nahou mravence pod stolem, nemohl nevzpomenout na drahou slečnu Ratchedovou... ;-)
OdpovědětVymazatDěkuji, Vaše Lordstvo :-) A těší mě, že moje koření někomu zachutnalo, i když opepřuje situace, kterým by se člověk ze všeho nejradši vyhnul. Ovšem když se nejde vyhnout, je druhá nejlepší možnost udělat si z toho srandu, i kdyby se jednalo o srandu z české a blbější verze Velké sestry Ratchedové. Mimochodem na mravence mi byl doporučen coby spolehlivý prostředek prášek do pečiva, ale nevím nevím - z jeho vysypaného množství po mém doupěti by se týden uživila pekárna a mravenčí dálnice pochoduje vesele dál v šesti proudech. Chce to těžší kalibr - snad se najde zoo, která za menší poplatek zapůjčí mravenečníka...
OdpovědětVymazat