Na několika sousedních blozích se objevilo tohle téma a jakkoli sestavování žebříčků a seznamů nepatří mezi moje nejoblíbenější koníčky, tahle myšlenka se mi zažrala pod kůži jak podebraná tříska, jen zatím tak nebolí. Nejsem si jistá, co, kolik a jak spolehlivě vypovídá o člověku to, co poslouchá, nač se dívá a co čte, ale všechno něco vypovídá a záleží na pozorovateli, jak dokáže oddělit zrno od plev. Zato jsem si jistá, že v mém případě bude to obilné třídění občas připomínat siláž s mnoha tvrdými zrníčky a nepříjemnými hloubkami. Už proto, že moji oblíbenci se zpravidla nerekrutují z těch nejsoučasnějších a moje oblíbené písně/filmy/knihy/obrazy z těch nejoptimističtějších. Daleko spíš tam najdete to, co většina shledává odpudivým, depresivním a morbidním a co já shledávám smířlivým, uklidňujícím a síly nabuzujícím, jako je jeden z posledních songů muže v černém. Johnny Cash v následující písni zpívá o bolesti, o tunách a nákladních tankerech bolesti a já do sebe tu bolest nasávám a proměňuji. Mytologická Faidra byla člověk jako každý z nás a neživila se bolestí, ona v ní jen žila. Ale možná se po smrti proměnila něco, co jí žilo.
http://www.youtube.com/watch?v=SmVAWKfJ4Go
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat