Místo: práce.
Čas: něco po desáté dopolední.
Činnost: telefonní hovor o novém klientovi.
Já, ve snaze něco od sociální pracovnice vyzvědět: "A jak pan Zajíc vypadá?"
Kolegyně Pavlínka, toho času žvýkající jablko na mém stole: "No, určitě má dlouhý uši, krátkej ocas a velký zuby..."
Na druhém konci drátu: socka nechápavě poslouchá řehot následovaný dušením a boucháním do zad a dochází k závěru, že v instituci, kde je šílený už i personál a nijak se tím netají, nemá perspektivní zaměstnanec co pohledávat.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat