Kontroluju, zda jsem odeslala pracovní životopis na správné adresy a synchronizovaně u toho svěřuju kamarádovi, jak na mě má už každá zmínka o krizi účinek zhruba srovnatelný s přenosem z poslanecké sněmovny. A jestli pro mě nemá nějaké povzbuzení.
Krycek, evidentně trpící potřebou vykompenzovat si odpadnutí hodiny dějepisu a ztrátu možnosti vyprávět stádu zívajícího, pod lavicí čtoucího a u vody a na jiných místech v duchu dlícího studentstva o tom, že se to Napoleonovi u Waterloo tak úplně nepodařilo, reaguje okamžitě.
"Posledně to sice trvalo sedm let, ale pak to skončilo jak mávnutím proutku a průmysl se parádně rozjel. To se tak ve válce stává."
Taky zbožňujete, když vám někdo hned po ránu vlije optimismus do žil?
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat